Růži zná každý z nás jako krásnou, voňavou květinu. Odvrácená strana tohoto jména však reprezentuje lidové pojmenování pro onemocnění kůže, jehož lékařským termínem je erysipel. V dnešním článku si jej představíme.
Co je to erysipel?
Jedná se o zánětlivé onemocnění kůže, které se nejvíce vyskytuje na nohou a v obličeji. Jeho původci jsou nejčastěji bakterie ze skupiny streptokoků, méně často pak stafylokoky. Tyto bakterie pronikají do horních vrstev kůže a tvoří lokální zánět, který se velice rychle šíří dál (je to otázka hodin až několika dní). Aby mohly bakterie proniknout do těla, je zapotřebí vstupní ranka. Tou může být úraz kůže, pořezání, štípnutí od hmyzu, operační rány či ekzémy.
Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění jsou obezita, cukrovka, proleženiny a zejména onemocnění žil a oslabený imunitní systém. Nejvíce ohrožení jsou starší lidé a děti, ale častěji jím trpí ženy. Pokud je onemocnění podchyceno včas, má dobrou prognózu uzdravení, podávají se antibiotika v tabletách. U těžších průběhů je nutná hospitalizace a intravenózní antibiotika. Nemoc má ve vzácných případech tendenci se opakovaně vracet.
Na tomto místě bych mohla vypsat příznaky, které si můžete přečíst i jinde na internetu. Rozhodla jsem se však, že Vám zprostředkuji reportáž z první ruky. Pacientem postiženým touto nemocí totiž byla maminka mé kamarádky. A to opakovaně.
Zkušenost s onemocněním Erysipel
Při prvním vzplanutí bylo mamince kolem 45 let. Byla obézní a celkově ne úplně zdravá, avšak netrpěla žádnou vážnou nemocí. Jednoho dne mi ukázala svoji levou nohu. Prý tam má ošklivou vyrážku. Kůže na lýtku byla rudá a velmi oteklá. Když jsem ji porovnala se zdravým lýtkem, tak otok byl masivní, levé lýtko bylo takřka dvojnásobné oproti pravému. Odstín kůže však nebyl ve všech místech stejný. Přecházel od světle červené až po krvavě rudou. Kůže byla na dotek hrbolatá asi jako při celulitidě a výrazně horká.
Situace se mi vůbec nelíbila. A tak následovala cesta k lékaři. Bylo vidět, jak špatně se mamce chodí a jak obtížně se souká do auta. Náš lékař jí bohužel jen zběžně prohlédl, předepsal mast a poslal ji domů s tím, že když se její stav zhorší, tak má jet do nemocnice. Zjevně ho nezajímalo, že máma skoro nemůže chodit. Doma se máma posadila na gauč a nemocnou nohu zvedla na židli. Každé 2 hodiny jsem jí namazala lýtko mastičkou od doktora a přidala jsem na radu babičky vrstvu tvarohu.
Prvotní šok...
Takto ošetřené lýtko jsem ovázala dětskými bavlněnými plenami. A doufala, že to zabere. Když jsem potřetí odvazovala pruhy látky, něco se mi při tom nepozdávalo. V dolní části nohy, na přední straně, byly obvazy nějak přizvednuté. S bušícím srdcem jsem rychle odmotávala zbylou tkaninu. Když celá z nohy zmizela, viděla jsem něco, čemu se mi nechtělo věřit. V místě nadzvedlého obvazu byl obrovský vřed, který byl na první pohled plný hnisu. Vypadal jako kvádr s oblými okraji o rozměrech cca 10 x 5 cm a výškou cca 3 cm. Nevěřícně jsme na něj s mámou hleděly. Jak něco takového mohlo vzniknout tak rychle?
Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, všimla jsem si, že na postižené kůži jsou v různých místech ještě minimálně 3 podobná ložiska o rozměrech cvrnkací kuličky, která se zjevně začínala plnit dalším hnisem. Kůže na dotyk úplně hořela a byla značně zkrabatělá. Teprve teď mi došlo, jak vážná situace je. Hned jsem zavolala tátu a řekla mu, že musí mámu okamžitě odvézt na pohotovost. Máma už nemohla skoro chodit. Ale vyrazili…
Čekání bylo nekonečné. Se sourozenci jsme nevěděli, co se děje. Když konečně dorazil táta, jenom nám řekl, že mámu si na pohotovosti nechali a že ji převezou do nemocnice. Její zdravotní stav byl kritický, upadala do šoku. Později si vzpomněla, že měla vysokou horečku a při převozu do nemocnice ji ten vřed prasknul. V nemocnici ji okamžitě nasadili intravenózní antibiotika, protože se celá infekce dostala do krve a ohrožovala jí sepse. Nikdo nevěděl, jak se situace bude vyvíjet dál a jak to všechno dopadne…
Příběh se šťastným koncem
Když jsme ji mohli po pár dnech navštívit, vyšli jsme na balkon infekčního oddělení a pozorovali ji přes sklo. Ještě byla viditelně unavená a příliš slabá na to, aby vstala z postele. Následná rekonvalescence byla celkem dlouhá. V nemocnici strávila několik týdnů, než mohla být propuštěna do domácího léčení. Otok viditelně splaskl, ale kůže byla stále příliš rudá. Nejvíce v místech, kde se vytvořila hnisavá ložiska. Krvavý odstín postupně bledl, mámino zdraví se zlepšovalo.
Bohužel, ač to není u takto postižených pacientů časté, tak se vzplanutí ještě 2x opakovalo. V obou případech však bylo jen mírné, protože jej máma okamžitě rozpoznala a hned jela do nemocnice. Celkově tak měla „růži“ 2x v jednom lýtku a 1x ve druhém.
Od prvního vzplanutí už uplynulo 13 let, ale památku na něj má moje máma stále na kůži. V místech, kde se tvořila hnisavá ložiska je kůže stále červená, byť už ne tolik, jako v době nemoci. V místě, kde se nacházelo největší hnisavé ložisko je dodnes patrný jeho stín. Dlouhou dobu mělo nádech do purpurova a vypadalo jako vypálený cejch. Ale i ono se pomalu hojí. Kůže je však stále výrazně červenější a rozeznatelné jsou i jeho okraje. Vypadá jako memento události, kterou bychom raději zapomněli….
Co dodat závěrem?
Kůže slouží jako bariéra mezi vnitřním a vnějším světem. A do jisté míry je i zrcadlem toho, co se v nás děje nejen fyzicky, ale i psychicky. Většina onemocnění je totiž signálem pro člověka, že je „něco“ v jeho životě špatně.
Prevence
Zelené potraviny jsou skvělým doplňkem, který dokáže podpořit náš organismus komplexně. Jsou zdrojem vitamínů, minerálů, stopových prvků, chlorofylu, esenciálních aminokyselin, polynenasycených mastných kyselin, enzymů, antioxidantů a dalších unikátních látek.
Zelené potraviny podporují přirozené detoxikační procesy v organismu a pomáhají šetrně a bezpečně čistit naše tělo až na buněčnou úroveň.
Ječmen i Chlorella fungují jako probiotika a zlepšují stav střevního mikrobiomu.
Tyto zelené potraviny podporují imunitu, celý metabolismus, hormonální rovnováhu, fyzickou i psychickou kondici, dobrou funkci všech orgánů našeho těla, zlepšují kvalitu vlasů, nehtů i kůže.
Jsem člověk, který se rád dívá kolem sebe, sbírá informace a naslouchá. Předávám lidem zkušenosti, inspiraci a informace. Učím je, jak zařadit do svého života jednoduché dobrozvyky tak, aby byli schopní nastartovat své tělo i mysl a podpořili tak své zdraví a vitalitu. Nemoc beru jako zámek a našim úkolem je najít v životě ten správný klíč. I já jsem hledala, o moji cestě si můžete více přečíst ZDE.