„Životním darem je mít štěstí v neštěstí, neboť právě to posouvá naše životní hranice a zkušenosti. Nechci měnit všeobecný názor, hodnotit a poučovat, chci mluvit o tom, co jsem prožila.“
,,Dobrá rada nad zlato,
ale zkušenost je to nejcennější...“
O čem chci vyprávět
Od 13 let jsem trpěla hormonální nerovnováhou, která se projevovala velkou ztrátou železa, únavou, bolestmi a mnohým dalším. Volba lékaře byla celkem jasná, na špatné hormony pomůžou přece další hormony. Po deseti letech hormonální léčby se ale nic zásadního nezměnilo.
Z tohoto léčebného kolotoče jsem dobrovolně vystoupila, avšak s následkem úplné ztráty cykličnosti. Dalším krokem lékaře by bylo cyklus opět hormonálně vyvolat. To jsem odmítla. I přes hrozbu, že nebudu moct mít miminko.
Jak to pokračovalo...
Miminka jsem se dočkala, ale těhotenstvím se mi ze dne na den obrátil život naruby. Moje tělo se najednou nebylo schopné vyrovnat s hormonálními změnami spojenými s těhotenstvím.
Zhruba čtyři měsíce jsem nebyla schopná nic sníst ani vypít. Pokud se přece jen pud sebezáchovy přihlásil o slovo s myšlenkou sníst aspoň sousto nebo vypít doušek vody, žaludek mi to jasně vysvětlil a s velkým díky vrátil.
Z mých krásných šedesáti kil bylo za pár týdnů 48. Tělo bylo zesláblé a leželo první měsíce těhotenství bezvládně v posteli. S upřeným pohledem do stropu, s aktivní myslí, která nechápala, co se děje a mohla se z toho zbláznit.
Od 5. měsíce těhotenství se stav začal zlepšovat a do narození miminka se to nějak zvládlo. Narodil se nám krásný chlapeček.
Naděje?
Přišla velká zodpovědnost a touha dopřát miminku tu nejlepší maminku. Jenomže, čím víc jsem tu chtěla být pro syna, tím víc jsem zapomínala na sebe. K tomu všemu jsem ještě při mateřské vedla nějaké projekty, a tak jsem mílovými kroky spěchala k syndromu vyhoření a k totálnímu vyčerpání. Začaly mě bolet svaly a kosti, pod očima mi už z dálky svítili kruhy pod očima, byla jsem pořád unavená a celkově mi nebylo moc dobře.
Věděla jsem, že musím fungovat, hledala jsem cokoliv, co by mě zvedlo na nohy. V té době jsem v rámci jednoho projektu pracovala s Chlorellou, která patří mezi zelené potraviny. Účinky Chlorelly jsem znala celkem dobře, ale pořád jsem měla Chlorellu spojenou spíš s technologickým postupem, než s něčím, co by mi mohlo pomoct.
Začala jsem tedy hledat další informace. Zaujalo mě, že jsem měla najednou k dispozici komplexní přírodní ,,potravinu“, která z hlediska historie lidstvo obklopovala naprosto přirozeně.
A jak to dopadlo ?
Popravdě musím říct, že bylo potřeba začít u sebe a uvědomit si, že nikdo a nic (ani zelené potraviny) za mě žádné starosti nevyřeší. Musela jsem přehodnotit priority, slevit ze svých nároků na sebe a hodit se takzvaně do klidu.
Další pravdou je, že sice sportuju, ale na to, abych dodržovala nějaký zdravý jídelníček jsem tak trochu líná. Ovšem tělo si žádalo asi trošku víc, než jen to, co jsem do sebe naházela, protože jsem na to měla chuť. A tak jsem Chlorellu začala brát jako takového malého pomocníka, který mi pomáhal doplnit tělu, to co zrovna chybělo. Účinky Chlorelly navíc velice dobře doplňoval i mladý ječmen.
Postupně mě přestaly pronásledovat ,,bodové diety“ (rozuměj: sbodla jsem, na co jsem přišla). Hormony už se mnou necloumaly jak na horské dráze a s tím souviselo i zlepšení kvality vlasů, nehtů a kůže.
Zelené potraviny měli u nás doma ještě daleko větší dopad. Podařilo se nám vyřešit problém s ekzémem, pocení a pálení žáhy u partnera, ale také například problémy s trávením u syna.
Pokud Vás zdravý životní styl zajímá, ráda bych Vás pozvala na přednášku s tématem ,,Jak na imunitu přírodní cestou.“ ZDE.